Je čtvrtek a my už jsme natěšení na setkání s opravdovými záchranáři. Hned po svačině jsme se teple oblékli a vyrazily ven na zahradu. Tam už byl zaparkovaný sanitní vůz a vítal nás záchranář a jeho kamarád maskot Kryštůfek. Spolu nám ukázali, jak vypadá sanitka uvnitř a taky jsme si vyzkoušeli, jestli se tam všichni vejdeme. Věřte – nevěřte, vešli. Pan záchranář nám povídal, jak se zachovat, když uvidíme někoho zraněného, naučil nás, jak si jednoduše zapamatovat telefonní číslo na záchranou službu a ukázal nám co nosí ve svém záchranářském batohu. Jako správní záchranáři jsme dostali modrou lékařskou rukavici. Pro pobavení jsme se zabalili do izolační folie a proměnili se v čokoládovou bonboniérou. Jedna odvážná dívka si také lehla na nosítka a nechala se vsunout do sanitky. Teď už víme, že se nemusíme bát záchranářů ani sanitky, protože oni nám chtějí pomáhat. A rychle se jdeme podívat do třídy. Kdo tam na nás čeká? No jasně, čekal tam Kryštůfek s kamarádem záchranářem. Za pomoci nás dětí jsme se učili, jak ošetřit zraněnou hlavu, oko, bradu a končetiny. Ale hlavně jsme si zapamatovali, co dělat, když najdu zraněného kamaráda. Zahráli jsme si scénku, kdy jeden chlapec, bravurně předvedl těžce zraněného ležícího pacienta. Nejdříve jsme se pokusili kamaráda probudit, když se ale stále neozýval, zavolali jsme paní učitelku. Ta mu nejprve zaklonila hlavu a koukla, jestli nemá něco v ústech, potom si poslechla, jestli dýchá – nedýchá. Řekla nám, že musíme zavolat záchranou službu, jelikož už známe tel. číslo, nebyl to pro nás žádný problém. Paní učitelka mezi tím už začala kamarádovi provádět masáž srdíčka. Naštěstí to byla jen hra, a tak vše dobře dopadlo. Od Kryštůfka jsme dostali velikánskou pochvalu. Nakonec si nás ještě pan záchranář vyzkoušel, jestli si prý všechno pamatujeme. A to čubrněl, protože na všechny jeho otázky jsme znali správnou odpověď. Za odměnu jsme dostali dárek v podobě malé postavičky záchranáře a diplom.