Aktuality

Jak nejlépe začít oblíbené téma les? No, určitě tím, že se tam rovnou půjdeme podívat. Po představení tématu v komunikačním kruhu si trochu zacvičíme, ať se nám dobře šlape. Poté naplníme bříška svačinou a už se jdeme oblékat do šatny. Děti jsou velice natěšené, tak se obléknou velmi rychle. Tentokrát se přezout nikdo nezapomněl ????. Jdeme přes hlavní silnici směrem k lesu a cestou se zastavujeme u různých stromů, které se učíme poznávat. Ukazujeme si smrk, jedli, borovici, modřín a vysvětlujeme si rozdíly. Pro spoustu dětí to vůbec není problém. Z toho máme velikou radost. Cestou sbíráme přírodniny, protože zítra nás z nich čeká vyrábění. A konečně jsme v lese, kde pokračujeme ve sběru. Nacházíme krásné šišky, listy, mech atd. Najednou vidíme ideální místo pro stavbu domečků. Děti se sami rozdělují do dvojic a nadšeně staví domky se zahrádkami pro broučky. Některé děti se rozvášní více a vybudují dokonce hotel vystlaný mechem. Čas nám utíká, takže dokončujeme stavby a vyrážíme zpět do školky na oběd. Děti jdou svižně, vypadá, že jim hodně vyhládlo ????. Po návratu si stihneme ještě zhodnotit výlet a moc se těšíme na další výpravu. Určitě nebyla poslední. Nakonec se zahřejeme výborným obědem, mňam ????.

Je tu barevný podzim a my si v Ještěrkách povídáme o všem, co k němu patří. Díky rodičům, jsme mohli ochutnat všelijaké druhy ovoce a zeleniny (a že se jich sešlo ????).
K podzimu patří i krásná barevná jablíčka, a tak si je nakonec velmi rádi ochutnáme.

Vážení, pečení ve školce je vždy ohromná událost! Loupat a strouhat jablíčka není legrace, struhadlo je jako nepřítel a bolí z něj ruce. Nikdy se však nevzdáme, ani za nic. Ochutnávka všech věcí, co do štrůdlu dáme je velmi zajímavá, protože po mouce, která není nic moc na chuť, přijde na řadu skořice či vanilkový cukr a ten je tuze dobrýýýý. O mašlovačku se pomalu strhne boj, protože to mazání opravdickým vajíčkem, to je něco. To holky se zase předhání, kdože bude motat to rozválené a jablíčky plněné těsto! No zkrátka každý pomáháme, jak můžeme. Hlavně ať to nevysypeme, až to poneseme do kuchyně! 😀 Za chvíli už nám štrůdl voní po celé školce. Tak honem schovat kousek pro mamku a taťku a ten zbytek jsme snědli natotata…

Tak se vydáváme na náš první velký výlet, vyrážíme do Planetária na pohádku Polaris. Ve školce se scházíme brzy, abychom to všechno stihli. Nejdříve si povídáme s paní učitelkou o bezpečnosti a poté se jdeme oblékat. Když jsme všichni připravení a máme svačinu v batohu, tak vyrážíme směr autobus. Po několika málo krocích slyšíme „Paní učitelko, nevadí, že mám bačkůrky? ????“. A tak se rozdělujeme, jedna z paní učitelek předvede vskutku atletický výkon, rychle vrací a poté i s botkami dohání ostatní ???? . Konečně jsme na zastávce. Vzápětí nám jede autobus do Klánovic, poté vlak na Masarykovo nádraží a nakonec tramvaj do Holešovic. Projdeme kousek stromovkou k Planetáriu. Cesta byla náročná, tak si sedneme a dáme si zaslouženou svačinu. Jelikož máme ještě chvilku čas, vydáváme se posbírat trochu těch kaštanů, když nám větrem popadaly.

Hurá, jsme uvnitř a můžeme si tam všechno prohlédnout. Zkoumáme míchání barev, podíváme se, jak se Země točí okolo Slunce a fotíme se v maketě přistávacího modulu kosmické lodi. A konečně je čas, vyrážíme do sálu na pohádku. Tučňák James cestuje okolo světa a přichází na severní pól, kde potká ledního medvěda Vladimíra. Spolu si sestrojí vesmírnou raketu a vydávají se na cestu k Marsu a Saturnu. Ve vesmíru se snaží prozkoumat střídání dne a noci, ročních období a polárních nocí. Po skočení pohádky vyrážíme na cestu zpět. Jdeme na tramvaj, vlak a poté autobusem zpět do školky. Výlet jsme si všichni užili a už se moc těšíme na příště.

Konečně je to tady. Dlouho očekáváný den nastává a Ještěrky se od rána nemohou dočkat, kdy už půjdeme. Ráno si chvilku popovídáme o tom, co nás čeká a o pravidlech. Rychle se nasvačíme a už se běžíme oblékat do šatny. Jako první nás čeká povídání s panem záchranářem venku u sanitky. Nejdříve si zkoušíme, jestli se celá naše třída vejde do sanitky. Když se hodně zmáčkneme, tak se tam opravdu vlezeme všichni. Neuvěřitelné. Poté co zase všichni vylezeme, tak nás pan záchranář zkouší, jestli známe telefonní číslo na záchranou službu. Během povídání si to zopakuje mnohokrát, takže si 155 na konci už všichni pamatujeme. Jako každý správný záchranář dostáváme modrou rukavici, abychom se při ošetřování zraněných chránili. Zkoušíme si dlahu na zlomeniny, balíme se do fólie, prohlížíme a mačkáme dýchací vak a nakonec se jeden z našich nejodvážnějších nechá naložit na nosítkách do sanitky. Protože jsme byli všichni skvělý, tak na závěr dostáváme diplom o absolvování kurzu první pomoci. Po tomto zážitku u sanitky se přesouváme do třídy, kde na nás čeká další prima záchranář, který nás učí zalepit poraněné oko a obvazovat končetiny a hlavu. Na závěr nám vysvětluje, co dělat, když najdu kamaráda ležet na zemi. Zkusíme ho nejdříve vzbudit štípnutím do ucha, to prý hodně bolí. Pokud se nevzbudí, musíme se podívat, jestli dýchá. Jelikož kamarád nedýchá, ukazuje nám, jak dělat masáž srdíčka. Všichni si to jdeme vyzkoušet na svém plyšovém kamarádovi. Samozřejmě nám připomíná, na jaké telefonní číslo nesmíme zapomenout zavolat. A protože my už si to všichni pamatujeme, tak automaticky křičíme 155.  Nakonec dostáváme na památku dárek v podobě malé postavičky záchranáře. Bylo moc fajn dopoledne a dozvěděli jsme se spoustu důležitých věcí.