Konečně je to tady. Dlouho očekáváný den nastává a Ještěrky se od rána nemohou dočkat, kdy už půjdeme. Ráno si chvilku popovídáme o tom, co nás čeká a o pravidlech. Rychle se nasvačíme a už se běžíme oblékat do šatny. Jako první nás čeká povídání s panem záchranářem venku u sanitky. Nejdříve si zkoušíme, jestli se celá naše třída vejde do sanitky. Když se hodně zmáčkneme, tak se tam opravdu vlezeme všichni. Neuvěřitelné. Poté co zase všichni vylezeme, tak nás pan záchranář zkouší, jestli známe telefonní číslo na záchranou službu. Během povídání si to zopakuje mnohokrát, takže si 155 na konci už všichni pamatujeme. Jako každý správný záchranář dostáváme modrou rukavici, abychom se při ošetřování zraněných chránili. Zkoušíme si dlahu na zlomeniny, balíme se do fólie, prohlížíme a mačkáme dýchací vak a nakonec se jeden z našich nejodvážnějších nechá naložit na nosítkách do sanitky. Protože jsme byli všichni skvělý, tak na závěr dostáváme diplom o absolvování kurzu první pomoci. Po tomto zážitku u sanitky se přesouváme do třídy, kde na nás čeká další prima záchranář, který nás učí zalepit poraněné oko a obvazovat končetiny a hlavu. Na závěr nám vysvětluje, co dělat, když najdu kamaráda ležet na zemi. Zkusíme ho nejdříve vzbudit štípnutím do ucha, to prý hodně bolí. Pokud se nevzbudí, musíme se podívat, jestli dýchá. Jelikož kamarád nedýchá, ukazuje nám, jak dělat masáž srdíčka. Všichni si to jdeme vyzkoušet na svém plyšovém kamarádovi. Samozřejmě nám připomíná, na jaké telefonní číslo nesmíme zapomenout zavolat. A protože my už si to všichni pamatujeme, tak automaticky křičíme 155. Nakonec dostáváme na památku dárek v podobě malé postavičky záchranáře. Bylo moc fajn dopoledne a dozvěděli jsme se spoustu důležitých věcí.